Zelená karta

O golfu jsem nevěděla nic. Ale učím se rychle. Mám před sebou první důležitý úkol. Zápisník golfistky, díl 2.

O golfu jsem věděla jenom to, že existuje. Má úplně první vzpomínka je spojená s návštěvou přátel mých rodičů v Karlových Varech. V té době trvala cesta přes republiku z východu na západ téměř celý den. Máma udělala svačinu nebo jsme stavěli v motorestu U devíti křížů. Před Vary jsme přejížděli kolem golfového hřiště a já jsem jako malá holka se zájmem nakukovala do toho neznámého prostředí. Pak to byly už jenom krátké příležitostné vstupy v televizi, pár reportáží v sportovním zpravodajství a samozřejmě Tiger Woods. Toho přece musí znát každý. 
Má první tréninková hodina začala nevinně. Po úvodních telefonických dotazech jsem týden po emotivním rozhodnutí a zběsilých nákupech dostala od trenéra praktickou radu, že mám přijít v něčem sportovním. Prý postačí triko, legíny a tenisky! Aha, a co ty oblečky, které to mají všechno na svědomí?
Den D. Vystřízlivění se dostavilo okamžitě. To, co vidíte v televizi, na to zapomeňte, to jsou profesionálové. A ti jsou z úplně jiného světa. Co je v jejich provedení rutina, byla pro mě geniální rána, a ty jejich zkažené bych brala všema deseti. Netrefila jsem prvních pár míčů, ale trenér neztrácel trpělivost, tvrdil, že je to normální. Posledně prý nějaká paní při razantním nápřahu vyrazila holí manželovi zuby. No to mi zas až tak normální nepřijde. Nevím, radši budu chodit dopoledne a sama. 
Vzápětí se však objevil problém spíš estetického charakteru, hluboce usazený v mém podvědomí. Ráda pečuji o zahradu. Kamarádky mi ji závidí a známí a návštěvy nešetří chválou. Založila jsem anglický trávník, pravidelně sekám, provzdušňuji, hnojím, zalévám, odpleveluji a povídám si s ním. V zimě, když mrzne, mají na opečovávanou plochu všichni bez výjimky přísný zákaz vstupu. A najednou je všechno jinak. Trenér řekl, a co řekne to většinou platí, že mám hrát do země a vzít "řízek". Pro negolfisty kus trávového drnu, který vyrve z trávníku moje přesně trefená dokonalá rána. A to bylo na mě moc. Taková degradace trávníku dočasně narušila můj vnitřní klid a dala základ razantnímu rozhodnutí. S okamžitou platností a bez možnosti odvolání byl vydán přísný zákaz tréninku na domácím trávníku a eventuální manželové pokusy o zdokonalování hry v klidu domácího prostředí byly doprovázené osobním dohledem.
Po několika hodinách strávených drilem přišel trenér s pro mě šíleným návrhem opustit bezpečí cvičných ploch a vyrazit na zkušenou do reálného golfového světa.  Byl čas prozkoumat hřiště. Na recepci golfového klubu ve Štiříně nahlásil Tee time, pro negolfisty čas, který máte rezervovaný pro začátek hry, dostala jsem erudované rady a závěrečné pokyny a šlo se na věc. To bylo něco! Krása parkového hřiště, nádherné podzimní počasí a já s mou hrou. Hned na čtvrté jamce jsem zahrála par, zbytek devítky jsem došla se ctí a bez ztráty míče a na závěr mi trenér podal podepsanou score kartu s mým prvním skutečným výsledkem a s nadšeným výrazem v očích pogratulovat ke složení praktické části zkoušky!
Světe div se! Je tady nová golfistka s nadšením začátečníka, neposkvrněná čekajícími nezdary a zároveň nepolíbená euforií příštích úspěchů. Vůbec jsem netušila, do čeho se to řítím...